V podcastu O těhotnění najdete rozhovory o těhotnění, netěhotnění i otěhotnění. V prvním dílu si povídá Klára Domlátilová, autorka podcastu, se svým mužem Vojtěchem.
Někdo čeká 9 měsíců, my čekali 10 let. Dnes máme vytouženého Viktora a řeklo by se, že máme jiné starosti, než se vracet k době před početím. Jasně, ale chceme svůj příběh sdílet a také vytáhnout příběhy z vás, kteří jste prošli něčím podobným.
V první epizodě bude řeč o počítání nejlepší možné mateřské a o přepočítání se. Dozvíte se, jak jsme se snažili podpořit početí na škále od fyzioterapie až po návštěvu vědmy. U tématu IVF se dostaneme na hranici medicíny, byznysu a zázraku.
Opakovaně zakroužíme k psychoterapii v jejích různých podobách a dozvíte se, co nám nakonec pomohlo. Ale hlavně, kam celá ta cesta posunula hrdiny příběhu a co jim dala do jejich partnerství a rodičovství.
Ochutnávku rozhovoru vám dám sem, pokud váháte, zda se do něj zakousnout.
Klára: Na začátek by mě zajímalo, kdo jsou hrdinové našeho příběhu?
Vojtěch: My dva.
K: A jací jsme byli na začátku snažení o miminko?
V: No, normální. Prostě jsme měli naplánovanej život a řekli jsme si, že chceme miminko. Spočítali jsme si mateřskou – kolik máme dávat systému, aby se nám to až počneme vrátilo a abychom na tom co nejvíc vydělali. A pustili jsme se do toho. Vždyť to bylo jasný.
K: Já jsem to vnímala tak, že jsme se vzali a tím jsme si vlastně po dvou letech vztahu řekli, že to je bezvadný a že chceme být spolu. A potom bylo logický si ještě k tomu pořídit to mimino. Tak jak ten život má bejt. Když jsme přeci šťastní, zdraví, spokojení lidi, tak bychom spolu, mohli mít tu rodinu, ne?
V: Každej má mimino. Tak jsme taky chtěli mít.
K: No, tak byli jsme takový lidi. Takhle jsme to nějak měli. A jak jsi říkal o tom počítání, tak to bylo součástí nás, že jsme měli ten život takovej naplánovanej. Že jsme ho chtěli mít přehlednej, jasnej. Že jsme potřebovali nějaký jistoty, tak jsme to prostě spočítali.
V: Jistoty a pozitiva do budoucna. To bylo jasný, že nás čekal krásnej život, plnej postupných úspěchů. Aspoň jsme v to doufali.
K: A když bychom se ještě koukli na to, jaké jsme tehdy žili životy. Pamatuješ si, co jsi v té době dělal?
V: Ty jsi už dostudovala Umprumku a já, protože jsem tam nastoupil později, jsem studoval ještě asi dva roky…
K: Je fakt, že já jsem měla po škole asi rok v tý době, takže já jsem navíc řešila, co budu dělat. Ten rok nebo ještě dýl jsem se snažila uchytit někde v galerii. Něco jsem zkoušela dělat v oboru dějin umění nebo edukace v umění. Pro mě to byla i taková doba hledání. Snažila jsem se uchytit v tom, co by mě zároveň bavilo.
Zároveň jsem vnímala i takovou ne úplně naplněnou snahu, po naplněném životě. V těch dalších letech jsem místy to mimino brala jako možnost si ten život naplnit. To možná předbíhám, ale už v tom byl zárodek něčeho takového úplně na tom začátku.
K: A kdy to bylo? To bylo v roce 2011, když jsme se vzali, a pak na Vánoce jsme se rozhodli, že bychom chtěli mít mimino.
V: A od ledna jsme na tom intenzivně pracovali a na konci ledna byli zklamaný, že ještě není. A že nám nevychází ty výpočty finanční, že na tom asi úplně nevyděláme. V únoru jsme byli ještě zklamanější a možná už v březnu jsme pochopili, že ty výpočty jsou na prd.
Zjistili jsme, že to asi takhle snadný nebude a že to byla úplná blbost si myslet, že všechno bude, jak lusknem prstem.
K: Dá se to tak říct, no. Možná jsme byli naivní. Rozhodně v tom, jak jsi říkal, že jsme si to vypočítali. My jsme si hlavně začali pak platit docela vysoký peníze na sociální pojištění, abychom měli lepší mateřskou a rodičovskou. No ale to už přecházíme vlastně do té chvíle, kdy se zjistilo, že to nebude tak jednoduchý, že je nějaká potíž s tím otěhotněním.
Pamatuješ si, kdy na tebe dolehlo, že to opravdu nebude hned, nebo že je nějaký problém s tím otěhotněním? Kdy jsi to začal vnímat?
V: No když se nám to první měsíc nepodařilo. To se mi to rozpadlo celý. Právě ten výpočet a ta představa a tak. Do tří měsíců už bylo třikrát potvrzený, že to nějak nefunguje.
K: No jo, ale my jsme to přitom ještě docela dlouho nechávali volně. Sice mě to překvapilo, že to nejde ty první měsíce. Ale asi jsem znala ty příběhy, kdy to nešlo hned, takže mi připadalo ještě třičtvrtě roku nebo rok, že to je taková norma. Ani na vyšetření jsme nešli během toho prvního roku. To bylo až rok a půl po začátku, když jsme to začali nějak víc řešit.
V: Taky jsme slyšeli, že lidem se to nedaří hned, že jo. Tak jsme pochopili, že nejsme nějaký mimořádný, že budeme asi normální. Takže ani nám se to asi nepodaří hnedka, tak jsme se s tím smířili. Pak jsme šli na IVF kliniku se jenom nechat vyšetřit.
Zajímá vás, jestli se to Kláře a Vojtěchovi nakonec vyplatilo nebo ne? Kdo to komu spočítal a jak moc normální to jejich počínání bylo, se dozvíte v úvodním dílu podcastu O těhotnění. Dostupný je na Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
Chcete se dozvědět o každém dalším dílu podcastu? Registrujte se zde.