Když udeřilo páté výročí našeho prvního pokusu zplodit potomka a my pořád nic, začala jsem se dívat zpět na cestu, kterou jsem za těch posledních pět let prošla. Zjistila jsem kolik se toho v mém životě změnilo k lepšímu, kolik možností pro podporu početí jsem vyzkoušela, kolik „moudrých“ rad jsem vyslechla a kolik těch opravdu moudrých přijala za své.

Ale hlavně jsem si uvědomila, že jsem mnohem spokojenější a žiju mnohem kvalitnější život než v začátcích téhle Tour de mimi.

Na vrcholu tohoto rozjímání se objevila otázka mého tchána, která přišla nečekaně pozdě. Zeptal se jednou u vína, kterého jsem si bezostyšně dávala už druhou sklenku „…a děláte s tím něco?“. Neuvěřitelné, toto až po pěti letech? To snad musí být tchánovský rekord. Říkala jsem si, že taková otázka mě už nepotká, že přeci všichni vědí, na čem jsme, a že nám nejapnými dotazy nebudou přilévat do ohně. A přesto…

Přesto, že sama dobře vím, co a proč v tomto směru dělám nebo nedělám, začala jsem přemýšlet, co bych ještě mohla dělat víc. Nevymyslela jsem ani další terapii, ani další doplňky stravy, ani žádná sofistikovanější vyšetření, ani IVF. Řekla jsem si, že to jediné, co má teď smysl, je vyjít s tématem netěhotnění konečně na světlo a podělit se o tu naší cestu-necestu.

Téma neplodnosti je stále tabu.

Ze své zkušenosti vím, jak podivné debaty nad tématem neplodnosti často vedeme nebo naopak utínáme. U doktora se omezím jen na to nejnutnější, v rodině to probírám minimálně, abych jim necuchala nervy. Kamarádky až příliš často nasazují takové ty smutné oči a diskuze „snažilek“ na mámaserverech oplývají rozbory čárek na těhotenských testech, ke kterým už prostě nemám co říct.

Měla jsem v hlavě spoustu možností a nápadů, jak se s vámi dělit. Nakonec jsem se rozhodla začít psát blog, vynést svůj příběh na světlo internetu a sdílet ho s ostatními ženami, které jsou v podobné situaci jako já.

Chci svým příběhem, svými zkušenostmi a poznatky inspirovat a dodat vám podporu.

Protože skutečné psychické podpory a rad, jak se v této situaci nezbláznit, se ve veřejné diskuzi a často ani v té soukromé prostě nedostává. Vytvořila jsem pro vás podpůrnou síť tady v on-line světě.

Až ve chvíli, kdy jsem blog opravdu založila, jsem zjistila, jak ozdravné to bude pro nás pro všechny. Sama cítím, kolik jsem toho držela pod pokličkou, a kolik toho chce ven. Nápady na články, kurzy a knihy se začaly hrnout z mé hlavy, že je skoro nestačím chytat. Tak si držte klobouky, v Tour de mimi jedeme z kopce a pak to budeme, jak to bývá, zase šlapat nahoru…

Chcete od života víc?

V Tour de mimi se mnou můžete pokračovat v kurzu Otevřená životu, kterému jsem vdechla život a proměnila tak neplodné čekání v něco užitečného pro vás, které se už dlouho pokoušejí o miminko a chtěly by od života víc!