Pro početí už jsem udělala vše

Psal se rok 2021 a já měla pocit, že už jsem pro podporu početí udělala všechno. V té době jsem se otevřela natolik, že jsem po osmi letech odmítání kývla na IVF. Překonala jsem strachy, které s sebou tato metoda nese – z injekcí, narkózy, zmražování embryí i transferů.

Měla jsem pocit, že víc se otevřít životu už prostě nemůžu. A přece.

Opět se dostavil strach

Předposlední transfer embryí mě pěkně vykoupal v emoci strachu. Zavedená 2 embrya najednou, průběh skvělý, šance velká. Jeden den jsem optimistická, naladěná na příchod nové dušičky, klidná a vyrovnaná sama se sebou i s životem.

Druhý den prásk. Probouzím se s kamenem na srdci. Zdánlivě odnikud vyskočit strach, že to nevyjde, že nikdy nebudu mámou.

Přesto se poprvé v životě objevují dvě čárky na testu, i když slabé. Ale po pár dnech po nich není ani stopy, z krevního testu vychází také negativní výsledek. Jako kdybych to věděla předem.

Říkáme dost

Sdílím svému muži svůj iracionální strach a oba si svorně řekneme dost. Pokud přestávám věřit v to, co podstupujeme, chce to, se opět podívat hlouběji do psychiky. Už asi po sté za těch 9 let.

Máme osvědčené nástroje a známe terapeuty, kteří nás v tom mohou podpořit. Voláme naší arteterapeutce a během Velikonoc namalujeme každý asi 30 obrazů. Iniciaci, která malování předcházela, chci s vámi na dalších řádcích sdílet.

Pozvala jsem do života Šamanku

Ani jsem netušila, že už tu se mnou je. Myslela jsem, že JE čeho se bát. V děsivě starém zvrásněném temném balvanu mělo být něco nebezpečného. Něco, čeho se nesmíme dotknout. Ale Vojtěch začal hrát neznámou melodii v neotřelém rytmu. Zavřela jsem oči a dala ruce do klína. Tělo se začalo hýbat do rytmu, chytilo se čehosi pravidelně nepravidelného a začalo bubnovat na ten černý kámen.

Jak rychle povolil bylo naprosto nečekané. Začal se poddávat jemným úderům mých dlaní, měknul. Ještě jednou, dvakrát, třikrát a cítila jsem pod rukama místo studeného kamene kůži napnutou na velkém bubnu. Viděla jsem oheň a nic víc. Jen já, buben, oheň a jiskry, které létaly vysoko do vzduchu ještě celou noc poté.

Strach z toho, co najdu v kameni ukryté, změknul stejně rychle jako kámen sám. Místo něj se před mým srdcem objevila rozlehlá pláň, volná krajina. Nedozírné dálky, klid, teplo a síla. Celým mým tělem se rozlévala obrovská síla uvolněná zevnitř kamene.

Já byla tou silou, já byla Šamankou, já zářila a sálala teplem ohně šlehajícího do nebes. Pevně spojená se zemí, s krajinou nekonečných možností. (26.3.2021)

Další měsíc jsem těhotná

Můžeme se už jen dohadovat, co ze všech podpůrných metod zabralo, ale arteterapie každopádně u početí našeho miminka byla.

Ukážu vám, jak je arteterapie mocná

Aspoň několik obrazů z té série s vámi chci sdílet. Ukážu vám, jak mocná dokáže být arteterapeutická práce, pokud se do ní opravdu položíte. U každého obrázku zvlášť popisuji, k čemu byl určen a jaké mi poskytl pocity, emoce nebo vhledy.

Mateřství v kořenech (Kálí)

Jak funguje mateřství v našem rodě? Z malování a obrazu jsem vnímala podporu, výživu, sílu, radost z tvorby a živost. Provázel mě pak po celou dobu malování i následného těhotenství. Ještě dnes si na něj občas vzpomenu.

Mateřství v kořenech

S mateřstvím končí svoboda (Brána)

Z pocitu, že s mateřstvím končí svoboda se vyklubala brána všech cest a klid. Přesně tak dnes mateřství vnímám, ale před namalováním tohoto obrazu jsem si ho tak absolutně nedokázala představit jako bránu k novým možnostem.

S mateřstvím končí svoboda

Proti přírodě

Zdál se mi sen, že jsem se vydala na cestu proti přírodě (spojuji si to s IVF) a budu za to kmenem zastřelena nebo exkomunikována. Při malování jsem ale zjistila, že mi to dává svobodu a klid na své vlastní cestě.

Proti přírodě

Strach z mateřství (Otesánek/Upír)

Z pocitu, že mě dítě vysaje ze vší mé síly, já zešílím a zabiju ho. Prožila jsem si pocit oběti, vzteku i zadostiučinění. Bylo osvobozující si takové emoce přiznat a vyjádřit je. Na tento navazoval ještě další obraz – Přijetí.

Strach z mateřství – Otesánek

Rodina

Z pocitu, že rodičovství je transformační proces, který nás kompletně změní. Porod je alchymický kotlík a ukotvení ve změně.

Rodina

Blok na cestě k dítěti (Čarodějnice)

Z pocitu, že vůbec žádné dítě nebude, že to opět nevyjde, že nebudu nikdy mámou. Z jistoty, která mě bere do víru, opakuje se každý měsíc stále dokola.

Prožila jsem si při malování smutek, odevzdanost, ale i jakousi fascinaci. Jako reakci na tento obraz jsem malovala stejnou scénu/krajinu ve čtyřech ročních obdobích, viz níže.

Blok na cestě k dítěti

Zima
Pocit, že se mi nechce malovat roční doby, chci zachovat klid původního obrazu. Zima je nakonec vícebarevná, je v ní zemina a voda, které mě vtáhnout do zájmu malovat dál.

Blok na cestě k dítěti – zima

Jaro
Kde v horách se vůbec něco zelená? U potoka níže po proudu jsou první zelená místa. Ale dál nevím.

Blok na cestě k dítěti – jaro

Léto
Napřed nemohu nabrat energii na léto, ale když jdu dál po proudu potoka, je tam jezero, úroda, plody, místo k životu.

Blok na cestě k dítěti – léto

Podzim
Poodstoupím a vidím celou scenérii – od horského plesa, přes řeku, jezero, pláně, vřesoviště. Je tu klid, ale i barvy, které patří k životu.

Blok na cestě k dítěti – podzim

Obrazů, které jsme před posledním transferem IVF namalovali, bylo ještě mnohem víc.

Tyto jsem vybrala kvůli tématům, která cítím jako velmi univerzální:

V tom posledním bodě vnímám silně a nebezpečně rozevřené nůžky. Na jedné straně je tu odmítání alternativních metod podpory početí a rychlý tlak na lékařskou cestu. A na straně druhé démonizování lékařské cesty a tlak na ryze přirozený proces otěhotnění.

Pojďme to společně začít měnit v první řadě sami u sebe.

Přesvědčila tě síla arteterapie? Máš pocit, že se můžeš trochu víc otevřít sama sobě? Provedu tě tím z duše ráda v kurzu Otevřená životu.