Není nutno, aby bylo přímo veselo

Mluví se o transformaci, která se současnou krizí přichází. Na první pohled se může zdát, že je to jasné, jsou toho plné sociální sítě. Zvedla se vlna velké solidarity a pomoci potřebným. Je krásné ji vidět, být u toho, zapojovat se. Povznášející, to ano.

Ale, co ta druhá strana mince?

Co všechny ty negativní emoce, které se nám hromadí uvnitř, a nikdo jim pozornost nevěnuje, protože ty prostě krásné nejsou?

Transformace, která je ve hře, se nebude odehrávat venku, ale hodně hluboko uvnitř každého z nás.

To, s čím se teď potkáváme, jsou naše vlastní stíny v té nejniternější podobě. Zůstáváme s nimi doma, zhmotňují se v rodinách. Čelíme strachu o zdraví své i svých nejbližších, o vlastní svobodu, o zdroje obživy. To není málo. A nevyřeší to písnička z veřejného rozhlasu, byť sebemilejší.

Dostáváme teď skutečný prostor pro sebepoznání. Můžeme v přímém přenosu sledovat, jak jednáme v krizi.

  • Začneme překotně vykonávat nějakou činnost?
    Nakupovat, zachraňovat své podnikání, pomáhat druhým?
  • Odjedeme pryč?
    Na chalupu, do zahraničí? Někam zdánlivě do bezpečí?
  • Nebo si sedneme doma do křesla?
    Sledujeme zprávy a necháme, aby se ta vlna přes nás převalila?

Útok, útěk nebo zamrznutí?

To jsou všechno legitimní strategie, jak jednat v ohrožující situaci. Máme je společné se zvířaty, jsou instinktivní a není třeba se za ně stydět. Každá z nich je tu, aby nás zachránila.

Troufám si říct, že prvotní vlnu virové krize a také naši instinktivní reakci máme v Česku už za sebou. Ten moment překvapení a šoku už proběhl.

Teď půjde o to, jak se vyrovnáme s tím, co se na nás navalilo.

Jak se z toho otřepeme? Reakci otřepáním se můžeme učit také od zvířat, pokud si ji nezablokujeme svým intelektem, disciplinovaností a důstojenstvím. Máme ji zapsanou v těle, ukážu vám, jak ji aktivovat.

Jsme vyzváni zůstat v klidu doma. Jenže, jak to udělat, když tam s námi bydlí i všechny naše strachy, úzkosti, pocity bezmoci a nesvobody?

Velkou pomoc nám může nabídnout naše tělo a jeho vrozená moudrost, se kterou jsme se narodili. Praktický návod, jak s tělem zůstat v kontaktu i v krizi, jsem pro vás natočila zde.

Toto video jsem nahrála ještě předtím, než se první krizová vlna převalila. Bylo to 12. března 2020, kdy se omezovalo setkávání lidí na akcích nad 30 osob, opatření byla v plenkách.

Po těch čtrnácti dnech vnímám, že už jenom zůstat v klidu nestačí.

Věci se seběhly velmi rychle. A tím, že jsme jim nemohli čelit aktivně, jsme si zadělali na trauma. Právě ty stíny, strachy a úzkosti v nás nabývají na síle s každým dalším dnem, kdy jsme doma a připouštíme si, že nevíme, co bude dál.

V tuto chvíli vnímám jako nejdůležitější pracovat se svými emocemi, se svými stíny. Je třeba sebrat odvahu a dívat se do očí všemu, co se v nás objevuje, aby nás to nedoběhlo a nesebralo nám to víc energie, než je třeba. Co můžeme dělat, abychom předešli traumatu (a to celospolečenskému)?

Neustrňme ve vnitřní rezignaci a čekání, že se postupně svět zase vrátí tam, kde byl. Nevrátí. On asi ano, ale my už budeme jiní.

Můžeme si vybrat, jestli zůstaneme v nitru živoucí a svobodní, projdeme svými stíny a posílí nás to. Nebo se nějak zabavíme, přečkáme to a ono nás to předělá k obrazu svému.

Nejdůležitější je podívat se teď do hloubky svých vlastních potřeb a postavit se především sami za sebe.

Pro tyto případy přikládám rok starý článek s videem Když vzteky maluju..., ve kterém vás učím vyčmárávat vztek a další negativní emoce. Pojďme si přiznat, že je teď mnohem aktuálnější než kdy dřív.

Pro další tipy, jak si v krizové situaci zachovat vnitřní svobodu, si přijďte do uzavřené fb skupiny Arteterapie online. Členství je zdarma a budu tam teď pravidelně vysílat k tématům, která jsem nastínila v tomto článku a která teď aktuálně řešíme my všichni.

Klára Domlátilová
Jsem arteterapeutka, lektorka umění a průvodkyně žen na cestě. Ukazuji lidem, jak si mohou malováním pomoct k větší psychické pohodě. Arteterapie mi pomohla se vyrovnat s tím, že stále ještě nejsem mámou, ani po sedmi letech snažení. Ukázala mi cestu z úzkostí, kterými jsem trpěla už od dětství. Ukotvila mě v radosti z toho, co je teď. Mým posláním je předávat své poznání vám, kdo toužíte nacházet ve svých životech „můžu“ a nepodléhat „musím“. Jsem autorkou on-line programu Otevřená životu a také eBooku Léčím se jídlem - Protikvasinková dieta. Celý můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Co si počít, když počít nejde?

    Nevíte? Stáhněte si e-book zdarma.